(Cecilka, 20.06.2005, basne)
Znám tě hodně dlouho,
až kam mi paměť sahá,
oba víme, jak vypadá hladina
a jaké to je, když se ke dnu padá,
když potká se, co končí a co začíná.
Znám tě hodně dlouho,
umíš kouzla, čáry,
nad hladinou jsi mi trochu dál,
ale naše dlaně se vždy potkávaly
pod ní, ve vodě jsi totiž král.
Znám tě hodně dlouho
a mnoho mi dáváš,
těsně u dna ukazuješ poklady,
když se někdy stane, že chvilku postonáváš,
víš, kam mě jít hledat, jsem tady...