(excited, 23.01.2008, basne)
Plakalo nebe, plakala jsi Ty ..
v chmurném počasí, plné vzlyků.
Bolest Tvá, spjatá s písmenky,
plní náruče, nesplněných slibů..
Neplakej panenko, se slzou perlovou,
ač proudy slz bolest povolí.
Ten žalozpěv budiž Tvou jedinou oporou,
když spřízněná duše, jinak nevolí.
_______________________________________
Jak mohu neplakat, jak držet slzy?
Jsou jako déšť, co ze snu tě budí.
Bude to dobré.. ne hned.. ne brzy…
Kde vzal se šíp, co proletěl mi hrudí?
Kde on bere sílu kopat kolem sebe?
Proč nechci vzdát to co mě bolí?
Už ho nečekám.. nečeká ho nebe.
Ať sype si rány nadále solí.
_______________________________________
Nezoufej panenko, s očima brčálu,
vím, jak rány se špatně hojí.
Snad už je čas, pomyslet na čáru,
jenž vytvořil ten, co se bojí.
Zamrkej dlouhýma řasama panenko,
vyčítat hloupost si může jen on.
Vždyť vyplnil život Tvůj, jen z části, malinko,
a přec nechal v životě nemilý zlom.
_______________________________________
Ztrácím zas jistotu v kterou jsem věřila…
Ale i to patří k našemu životu….
Nejsem tu od toho abych se plazila…
Tak ať si dál hraje na toho despotu…
Bolí to, dusí to, srdce to trhá…
Kam jsi se poděla?.. Chybíš mi.. něho..
Asi má pocit,že se mnou čas mrhá…
Koho srdce trpí víc? Moje či jeho?
_______________________________________
Těžko se na váhách strany přiklání,
velice těžce se viník hledá.
Však první vítězství z kapsy vyhaní,
a palčivost písmen „proč?“ klidu nedá.
Snad jen se usmát slabotě onoho,
ukázat prstem a zas dál jít,
i když si chtěla žit jenom pro něho,
bez slova vlídnosti, teď odejít ..
Měla bys ..