(toužím.jít.dál, 26.01.2008, basne)
Za každou krásnou chvíli
člověk tak draze platí.
Čas odletí jak vítr
a už se nevrátí.
Změní se krásná láska
v průsvitný marný stín.
Za každou krásnou chvíli
život vybere daně.
Byl jsi šťastný jak dítě,
teď jen člověče plať.
Když býval jsi ten milý,
co měl tak něžné dlaně,
já často myslím na ně.
Teď jsou hrubé, dlaně i ústa,
já pak musím v pláči zůstat.
Mě to ničí a uvádní do nemoci,
dlouho již nemohu vstát a není pomoci.
Samota bolí a já mám strach,
ztrácím sílu a cítím krach.
Chtěla jsem bojovat, nevzdávat se,
ale černé myšlenky chodí zas a zase.