(Tinwen XVI., 30.01.2008, basne)
Rozlehlá pláň.
Na pláni jezero.
Jezero černé.
Přízračně leskne se
ve svitu měsíce,
měsíce bez citu.
Nebeská báň.
Hvězdičky třpytící,
jak slzy na líci,
v očích se odráží.
V očích již zkalených
člověka mladého,
s tváří již blednoucí,
blednoucí, smrtící,
oběť nadšení válečného.
Rozlehlá pláň.
Na pláni duchové.
Duchové bolestné smrti.
Jak popel kouřící,
i zbraně jiskřící
zmizí v mrtvém tichu.
Jezero černé.
Černé a vlní se,
hvězdičky třpytí se,
vítr nese strach.
Smrt - jejich opora,
ducha a netvora,
mrtvého bere si
v šedavé procesí,
odvádí pryč, mění v prach.
Rozlehlá pláň.
Přízraky v rubáši,
přízraky v rubáši bílém.
Odvádí mrtvé tam,
kde k jejich vzpomínkám,
k vzpomínkám, bolesti,
žalu a slabosti
přidá se ticho a bůh.