(Ďábel sám, 31.01.2008, basne)
V zajetí temných představ,
kde mozek bere na splátky,
už nevím kdy mám přestat
a kde ubrat obrátky.
Jednoduchost slov se mění,
když činy přitvrzují muziku,
už nepomůže žádné klení,
které mám často ve zvyku.
Nejen chlebem živ je člověk,
když v dnešní době pracuje,
šedne vlas a táhne na věk,
kdy tělo už se zkracuje.
A tak tu bloumám v bludném kruhu,
čekám tiše na zázrak,
snad za pár dnů tu ještě budu,
snad nezažiju další krach.