(toužím.jít.dál, 09.02.2008, basne)
Zase stékají slzy...
Ty nevíš, jak mě mrzí...
Že nemám již síly...
Zastav se na chvíli...
Zamysli se, co děláš...
Říkáš, že se mě nevzdáš...
Ale mě se na nic neptáš...
Přece nejsem majetek...
Kam můj smích "utek"...
Není Ti to divné...
Sotva se Tvá ruka mihne...
Uhybám a mám strach...
Nezdá se Ti to být krach?
Je to jak zlý sen...
O své změně mluvíš jen...
Ale skutečnost je jiná...
S tebou zastaví se vteřina...
A je z toho nekonečná bolest...
Musím do koutku si zalést...
Schoulená se tam krčím...
Na Tvůj křik mlčím...
Mám takový strach...
Opravdu nevidíš ten krach?
Jsi milovníkem či netvorem...
Halíš mě černým závojem...
Máš opravdu dvě tváře...
Ze mě vymizela veškerá záře...
Proč chceš mě takto milovat...
Vždy svých činů pak litovat...
Ale nepřestaneš dávat rány...
Už jen uplakané dny jsou mi dány...
Tak slyšíš už, co to vyvádíš...
Sám sebe tím podvádíš...
Chceš mě, ale já se ztrácím...
Díky tobě do života se nevracím...
Proč musím stále mít ten strach...
Ty vážně nerozumíš slůvku krach?