(labuť, 15.02.2008, basne)
Se srdcem na dlani
šla jsem svým životem..
A drobné ústrky
brala jsem útokem..
Však pro lásku svou
šla bych světa kraj..
Tak jak to Vrchlický
v básni své psal..
Chtěla bych
přestat být bolestná představa..
Chtěla bych
začít se smát..
Chtěla bych
zpátky vše milovat..
Chtěla bych
v očích svit zažíhat..
Chtěla bych
úsměvem projasnit svět..
Chtěla bych
znamenat smysl a svět..
Chtěla bych
srdce mít tak jako vesmír..
Chtěla bych
místem být kde šťasten sníš..
Kde unaven svou hlavu
do klína položíš..
Kam bez bolesti
v srdci se navracíš..
Chtěla bych
říct Ti tisíce vět..
Že s Tebou
otáčí se svět..
Že srdce mé pro Tvé
stále tu je..
I když teď přec..
Cítím se
jako opuštěná věc...