(Klíček, 19.02.2008, basne)
Kdepak asi jsi?
Počítám vteřiny, kdy se nevracíš,
s každou minutou mizí mé odhodlání,
s hodinami ztrácím rozum a klid.
Kam se ztrácí tvůj čas?
Vydržet.
Neptat se.
Nepochybovat.
Kdepak asi můžeš být?
Pochybnosti buší na vrata důvěry,
vztek se přihnal s razancí povodně,
nejistota se šplhá přes hradby,
strach jako mlha proniká skulinami.
Podléhám…
Slzy jsou krvavou stopou po útoku,
cáry odhodlání roznáší vítr po okolí.
Pochybuji a ptám se.
Už vím kde jsi…
A není to nic příjemného.