(IvoMaria, 27.02.2008, basne)
Ve stínu stínítek,
po křivkách pravítek,
podle křivek křivítek,
stavíte svůj nábytek.
Když orchideji zohnu bliznu,
tvrdou ránu za to slíznu,
když stromu vezmu kořeny,
ležím v poutech sevřený.
Na letišti nadějí,
myšlenky mé vzlétají,
já na okraji propasti,
vy v jistotách malosti.
Ve stínu stínítek,
po rovinách pravítek,
já bez vašich řídítek,
sestavím svůj nábytek.
Na berličkách nemocných,
zajíkavý, smrtný smích,
já ráno vítám čistý sníh,
a v poušti jezdím na saních.
Na nemocech z povolání,
stavíte svůj svět,
s charaktery hradních paní,
hrajete svůj kabaret.