(Smeták, 27.02.2008, basne)
nevím proč žiješ v jámě
přesně pod měsícem
možná si myslíš
že někdy skrze hlínu
uvidíš nebe
možná na něj i dosáhneš
když se budeš snažit
nic nedokázat
psychiatr se dívá
skrze stetoskop
na mars v tvé hlavě
v puse žvýká injekční jehlu
je to médium
na obrazovce z jeho očí
se objevují kulaté krychle
a často mění barvu
pozvracíš mu nohy
na příští výlet
si nezapomeň vzít
diamantové boty
aspoň uvidíš krev
na skleněných dveřích
pod sebou
abys vzápětí zjistil
že tam žádné nejsou
chceš se o to připravit?
vidím tě
stojíš na láhvi
hlavou se opíráš
o prádelní šňůru
divně se usmíváš
a telepaticky mi máváš
škoda jen že ta jiskra
v tvých očích
je už dávno pryč
stoupám po točitém schodišti
až nahoru do továrny
všude panenky
s vinylovými deskami
v hlavách
nabarvené na bílo
prohlížím si římsy
s tvými otisky a pachem
a ty tam jsi...
pořád