(Stavitel mostu přes Rubikon, 28.02.2008, basne)
Cítím se jak povzdech podzimu,
který ti rozcuchá vlasy.
(A ty pak oháníš se rukou...)
Smím jen tušit... však vím,
že jsem náznak všech omylů
a scestí z naší trasy.
/Kvůli mě bloudíš ve tmě.../
Jsem cesta schůdná...(do pekel),
otazník do ztracena.
Jsem LÁSKOMIL, který tobě naletěl.
Ale od zítřka pouhou bludnou duší...
Papírově mrtvá.Však především...
- tebou zatracena.
/Konec dalšího živočišného druhu/