(malý medvěd, 01.03.2008, basne)
Hladoví psi stále štěkají za ploty,
krajina těžce dýchá pod závějemi
a duše, soužené kurdějemi
se nemohou zbavit samoty.
Starého kronikáře pálí svíčka
do očí, unavených očí za skly brýlí,
které se přivírají a mhouří co chvíli
nad stránkou, jež perem hýčká.
Na každou stránku jedna kapitola.
Jednou je budou číst i děti jeho vnuků,
a možná už bude jaro na rozpuku,
nebo už zase budou pole holá.
Teď ale mráz se venku roztahuje,
a svíčka pálí stále víc,
peru už nechce se myšlenkám vstříc,
jen s nimi lehce koketuje.
Moudrosti dost, když svíčku zhasne
ulpělo v linkách na papíru,
může spát klidně, pokojně a v míru,
jeho místo nezůstane prázdné.
Divocí psi štěkají za ploty,
každému z huby odkapává pěna,
jakoby štěkali naše jména,
jakoby měřili naše životy.