(Jana Marie, 04.03.2008, basne)
Nekonečně krátký pohled,
spojil se v dlouhý polibek.
Vědomí bez svědomí,
rozbilo a zničilo srdce.
Nikdo nezapomene na jed,
co unesl proud řek
a nemyslel na běh dní,
když přichází trest soudce.
Zahalené tváře,
nahá kůže těla,
suché mokro,
v nesmyslném okamžiku.
V krabici schovává se záře,
po otevření tam není,
co bys chtěla?
Pozdě chytáš za kliku.
Jsme ztraceni v pravdivé lži,
tak si to už konečně uvědom!
Lži dál,
pravda není.