(mamina, 04.03.2008, basne)
Na stole káva voní
úsměv svůj těžce předstírám
myšlenka jedna druhou honí
pryč od tebe pryč utíkám
Nesnáším tyhle blbý chlápky
co myslej že jsou nejlepší
tak nějak zapomenou na obrátky
jen hlavně že se potěší
Mluví jen o sobě stále
nemůžeš ani pusu otevřít
čekaj až korunuješ je na krále
musejí stále jenom pravdu mít
Zvedám se platím beru roha
co nejdál od tebe to jde
jsem totiž jenom ženská pouhá
a tohle to mi nebere