(Těšínský, 05.03.2008, basne)
Den pozvolna obnažuje své tělo
Ze šeravého oparu
jako dělník od vysoké pece
vysvobozuje svou siluetu
z gejzírů ohnivého deště
Tak rodí se každodenost
v podivném rozmaru
. . . dramatických proměn času . . .
Míjíme se
Skleněné tabule výloh
odráží obrysy představ
V pohledech kolemjdoucích
zrcadlí záhady bytí
a mísí se s realitou
. . . Déjá vu
Tam někde v nedohlédnutém
V neviděném . . .
ale vnímaném obrazu
rozjitřené žízně
bolestného nedostatku
spojité sounáležitosti
se vším . . .
. . . a se všemi
pokoušíme se vymanit
z vlastního kokonu
uzavřené egoistrapace
a v rytmu techna
odříkáváme svůj každodenní žalm
dohledávaných citů
Namísto v kancionálu
hledáme na stránkách bulváru
ztracený a zapomenutý text
Té správné písně . . .
Namísto varhan
Hluk nízkoprofilových pneumatik
Na prvotřídním betonu . . . z Českého ráje
Podivné míjení životů . . . Déjá vú . . .
. . . podivný chorál žalmů . . .