(Lisa.Ginmi, 13.03.2008, basne)
Bláznovství filosofů v poušti kaluží
na chodníku odraz prachu z dlaní andělů
Osamělé štěstí bez úroků
k okamžitému užití
líně převalovalo své rty po zdech domů
Netečnost té scenérie byla až zarážející
vše čerstvě umyté deštěm
vše jako ve výkladní skříni
Byl večer a byla noc
a prach z rukou andělů zachytával se jí ve vlasech
Šla ulicí sama a přece ne osamělá
uprostřed pouťových kolotočů
zdál se svět politý limonádou
S jahodami v cukru
a starýma botama
napodobujícíma obyvatele mořských hlubin
Měla s nimi mnoho společného
Třeba sny
Sny o doušku sladké vody
z božích kaluží