(labuť, 13.03.2008, basne)
Jsem žena..
Ne z kamene tesaná..
Ne železem kovaná..
Jsem žena..
Co chtěla by mít
aspoň na chvíli..
Křídla motýlí..
Jsem žena..
Životem vnitřním obdařena..
S pohledem k nebesům zamyšlena..
Se světem spojena..
Jsem žena..
Co přemýšlí,
zda je či není sama..
Ač v davu lidí..
Cítí se uvězněná..
Jsem žena..
Co vlastním životem
nové dala..
A teď se dívá..
Jak zkoušku matka vykonala..
Jsem žena..
Co v knize osudu tajně hledá..
Kam doběhla..
A v které cestě,
stopy své ještě.. zanechá..
Jsem žena..
Co v dlaních skrývá
radost i bolest života..
A v srdci jí úsměv i pláč..
Klokotá..
Jsem žena..
Jak pavučinou je má duše opředena..
Radostí..
Láskou..
Žalem..
Mnohem i málem..
Jsem žena..
Do radosti a smutku zakleta..
Co chtěla by být..
Se štěstím koketa..
.
Jsem žena..