(Bůchví..., 16.03.2008, basne)
Odplouváš... tak jako vítr v řece zasněný
Jsi jako víla pohřbená v prachu cest
Spíš, ač máš nad hlavou svit miliónů hvězd
Jsi jako přelud, jak dítko nechtěný
Máš bílou pleť, snad od měsíční tváře
Do níž ses dívávala potají
A stíny pod zemí ti do uší šeptají
Ať se už konečně vzdáš té své svatozáře
Jsi jenom člověk, tvor poraněný citem
Tichounká víla, běžící za přísvitem
A o svém princi na bílém koni sníš
Jsi žena noci, sníh kolem mého těla
Jsi všechno co jsi kdysi možná býti chtěla
Ano, teď v hrobě svém na věčné věky spíš