(hanele m., 19.03.2008, basne)
.
.
chlapečku bosý...
slyšet tvý vzpomínky
stejný kamínky cítit pod patou
střapatou neposednou hlavu
v davu vyhlížet...
...teď si chodíš sám po posvátný zemi
a ztrácíš se mi
s každým z rán co nejsme spolu
dolů pak ale zase oba spadneme
ano je ne a my zas sobě blíž
tiše vyslovíš mý jméno
se mnou nejsi přesto ve mně
plémě hadí svádí láká
jabka nese v zubech s jedem
my neprovedem času nic a on...?
zvoň na naše zvony, zvoň
promiň že tak málo svedu
devět osm sedm... letí to mizí
ryzí zlato v slovech cinká
linka tenká mezi námi
rány bolesti a slzy
mrzí mě to lásko mrzí
jsem teď plná strachu
v prachu za patama
sama s kamínky tvých vzpomínek
na budoucnost není lék
a bojím se lásko bojím
že nezhojí mě ani čas
napospas kterýmu jsem vydaná
rána nebudou co bývala
síla má nic nezmění
ohluchnu až ty miláčku oněmíš
a ty to víš...
a už zase jsi bosý...
.
.