(labuť, 25.03.2008, basne)
Sluneční svit,
z paprsků břit..
Hledáš cestu i necestu..
A v celém kontextu..
Snad ani nedýcháš..
Zpocené dlaně máš..
Ametyst v nich svíráš..
Snad spolíháš..
Že z něho vyskočí svit,
co do očí vpraví klid,
a najdeš zase smysl.. žít..
Že je to kámen,
co spadl Ti na zem,
pro štěstí..
A zbaví Tě srdeční bolesti..
V dlaních, jak v ulitě..
Skrýváš, co tíží Tě..
Přemítáš o životě..
S pohledem nachovým,
upřeným k větvoví..
Hledáš léčivé plástvoví..
Co říká, že smysl má..
Věřit a pravdu znát..
Bez bolavých ztrát..
A s životem si něžně hrát..