(Miro Sparkus, 25.03.2008, basne)
Ztracená
I.
Ulicemi města bloudí,
jak ptáče vypadlé z hnízda.
Opuštěná a bezbranná,
schovává se v podloubí.
Dlouhou a těžkou cestu věští
ubohý, roztrhaný šat
a děravé botičky –
jak žijící obraz neštěstí.
***
Malá dívka s havraními vlasy,
sněhovými tvářemi
a modravýma očima,
co ztratily lesk své krásy.
***
Sama bez matky či otce,
ztracená světem tápe,
život ji hlodá a táhne –
k hrobce.
K hrobce jejích rodičů,
tam pokleká a pláče,
sama, opuštěná, ztracená,
jak pohled paličův.
II.
Malá dívka s havraními vlasy,
sněhovými tvářemi
a modravýma očima,
co ztratily lesk své krásy.
Dál životem se prodírá,
krade, aby moha jíst,
prosí, aby mohla v teple spát
a zbývá ji jen – víra
***
A tak dál ulicemi města bloudí,
jak ptáče vypadlé z hnízda.
Opuštěná a bezbranná,
schovává se v podloubí.
Je – Ztracená