(Bůchví..., 26.03.2008, basne)
V zelených kabátcích - první, druhý, třetí...
Ty tiše sténáš na hromadě smetí
Tichounce vzlykáš, když vidíš jejich tváře:
Ty slastné výrazy zbavené svatozáře
Čtvrtý, šestý a mezi nimi pátý
Stali se z rozmaru tvé počestnosti katy
Vystáli frontu než na ně přišla řada;
Dalšího opasek teď rázem k zemi padá
Sedmý je mladík; jak číslo on je zvláštní
Jen on tě líbá, cítíš jak sálá vášní
Ale je zmučené, rozedrané tvé tělo
Osmičku, devítku by navždy pohřbít chtělo!
Poslední blíží se. Už nemáš ani slzy
Deset? Či jedenáct? Ne, to by bylo brzy...
Dvanáctý zakončí. Už nemáš sílu žádnou
A oni v barácích teď na kavalce padnou
A tebe nechají odplazit se pryč v bolu
Sami pak budou kol kulatého stolu
Jak dávní rytíři, však ve dřevěném chlívku
Připíjet na tebe - další znásilněnou dívku
Se smíchem vodkou pak nalejou si hlavu;
Vždyť jsi jen žena! A oni? Byli v právu!