(hanele m., 28.03.2008, basne)
.
.
jsme jedna duše ve dvou tělech
a čas je naším nepřítelem...
...noc je plná děr
není kam šlápnout
není kam spadnout
čeho se chytit
...a to není fér
mý slzy dál sytí
moře svou slaností
a tebe pohostím já miláčku
pohostím
do morku do kosti
uzdravit tě
tvářit se pak sytě jak to moře
...modrozeleně
vzpomeneš si miláčku vzpomeneš
jak jsi hořel? - nedohořel...
ten plamínek
ujídat hostie budoucích vzpomínek
a snít si o krvi
poprvý podruhý popátý
když za nás miláčku zaplatil
zatratil by nás... zatratil?!
...nezapomenu
z pramenů tvých pít dál budu
z tvýho sudu života
až ztroskotá i ta poslední
naděje a rozední se bez ní
věř mi věř mi věř mi
opakuju snad už postý
- abych zprostila nás viny
a do vteřiny uplatila čas
když napospas jsme mu vydaní...
jak tě mám miláčku ubránit
když čas je navždy nepřítelem
tý jedný duše v našich tělech...?
.
.