(Čarokrásná dívka od vedle, 09.04.2008, basne)
Byla jsem kámen co ostré hrany má,
řezala jsem kolem sebe.
Ale pak Ty jsi přišla,
vzala mě do dlaně a dýchla,
zahřála svým teplem
a tak dlouho hladila, až se hrany zaoblily.
Teď už neřežu.
Kamenná slupka pukla a mou duši ke světlu pustila.
Okřídlené ptáče teď jsem, Tvým Fénixem, co pod křídla vezme Tě.
Rozletím se do všech stran.
Celý svět s Tebou proletím a pak i dál.
Někam za, skrz i pod něj.
Vezmu Tě tam, kam jen my smíme.
Nejkrásnější místo.
Stvoříme ho.
Spolu.
A jen pro sebe.