(Santinan Black, 09.04.2008, basne)
Samota a smutek jsou jako hrob
Co vykopal jsi mi ty sám, živote
Do pekla už jenom krok
Po dřevěných pilotech
V ruce svírám tu Tvou
Hledím do zrcadla, kde vidím dívku bláhovou
Oči plné slz místo snů
Zbývá jen chvíle do konce mých dnů
Tak neostýchej se a ber co chceš
Život je hnus a jedna velká lež
Objímám Tvé tělo, Tebe
Skrz slzy hledím na letní nebe
Tvé rty snesli se na ty mé
V posledním polibku nechme je spojené
Však do pekla už jen krok mi zbývá
V uších zní mi píseň tklivá
Tak neopouštěj mě, prosím
Samoty se v hloubi duše děsím
Drž mne za ruku až budu odcházet
Chci se nechat Tvým pohledem provázet
Tak drž mou ruku v té své
Chci až do konce vidět Tvé oči překrásné