(Bůchví..., 10.04.2008, basne)
Stékají ze střech již nějakou dobu
Plní nám kapsy jak sluneční svit
Vtékají za límec i do čerstvých hrobů
Nedají chviličku nikomu klid
Plní náš vesmír, jsou větší než nebe
A srdce bije jen a jen pro ně
Vláčí nás za sebou - jeho, mě, tebe!
Jak padlého jezdce jenž pustil své koně
Zaoufalé touhy, falešné city!
Ech, pohleď, poutníče! Chce se mi klít.
Vzdor síle lásky opuštěné byty
A děti bez otců a na rukách bláto
Když další rozhodl - Tak nech mě, chci jít!
A děti - marně však - volají... TÁTO!