(fidgetypoet, 10.04.2008, basne)
Za okny jen silueta lesa zbyla.
Noc zdá se být černobílá
a měsíc je jako oko Egypťanky
v burce bez tvaru.
Marně třu si spánky
a celým srdcem toužím po jaru.
Za ruku chytám se tebe,
Hatšepsut.
Zmizelo mé tělo. Je temné jak to nebe.
Hatšepsut?!
...je vše jen blud?
Ne, tvá ruka pevná zůstala
i když už jsi jistě ospalá,
sladká Hatšepsut...
Slyšíš?
Rákosí na břehu Nilu šumí.
(víčka se mi jemně míhají)
Je úplněk a ten to se mnou umí.