(Isobel, 17.04.2008, basne)
První
Nechal´s mě spadnout
z hvězdného nebe
Bez křídel,
Ty uťal´s čepelí…
A chlad z tvojich citů
teď nahou mě zebe
Do ran
Co už se nezhojí
Nechal´s mě vyprahlou
Bez kapky deště
V troskách mé duše
V sutinách Tebe
A i když už krvácím
Cítím že ještě
Ztratím tu do konce
Mnohem víc krve
Nechal´s mě umřít
Má první lásko
Žalem a bolem
Já chtěla jsem žít…!
Teď pláču tu duší
pro pouto co prasklo
A krev prchá z ran,
Kde...První…
byl cit.