(labuť, 18.04.2008, basne)
Slunce v mé duši
je žárem
v rozechvělém srdci..
A úsměv na rtech
halí mou tvář..
Ve sklech odráží se
to co píše se
v mé duši..
Je stejná jako
otevřený snář..
Na víčkách
rozepsané touhy..
V sevřených dlaních
něžné dotyky
a tiché sny..
Po cestách lásky
osaměle bloudím..
A hledám přístav,
ve kterém toužím
zakotvit..
Ukrýt se v dlaních,
jenž dají svoje teplo..
Dívat se do očí,
v kterých je něžný cit..
.
.
Skrývám svou hlavu
do polštářů..
Jen já vím,
o čem budu snít..