(Cecilka, 30.04.2008, basne)
Tam, kde břeh se s vodou stýká,
poblíž vrby staleté
odpočinek pro vodníka...
nikdo si ho nesplete...
S podvečerem, s první rosou
posadí se do trávy...
pro hvězdy a měsíc bílý
své příběhy vypráví...
Největším pokladem pro něj
jsou dušičky člověčí...
Hýčká si je, opatruje
něhou, zvláštním bezpečím...
Mezi hrnky schovává si
věky staré návody,
jak přežít, když rybník suchý,
vypuštěný, bez vody...
Chodí k němu zvláštní hosté,
Víra, Moudrost s Radostí...
možná že i pro ně stal se
důležitou bytostí...