(labuť, 02.05.2008, basne)
Černá vrána
na okenním parapetu..
Dívá se do prázdna
vidí mou siluetu..
Hledám to ztracené..
Čekám až odlétne..
Kam jenom dohlédne.?
Možná čte z duše mé..
Hledám ten rým,
co proměnil se v stín..
Do očí padl jíl
a nevím, co teď s ním..
Kde je ten tichý kraj
a provoněný háj..
Jsem jako černota,
co životem si klopýtá..
Na očích vyschlé slzy,
co hořce moc mě bolí..
Okusit křídla vraní
a letět šťatná plání..
Chtěla bych..
Zbavit se trápení..
V dítě se proměnit..
Se štěstím žít..