(Thilion, 02.05.2008, basne)
Listy stromů zrcadlí krásný lidský život
ve všech jeho proměnách a cyklech.
Živoucí les bezděky zjevuje božský původ
v mnohosti tvarů a barevných odstínech.
Zjara listy bujné a hravé jsou v těch dnech,
nevinné, jak májové milencovy sny.
Všechny stejné jak děti v ženských lůnech,
jak mladá telata ušlechtilé klisny.
V létě trochu zmoudří a vyrostou,
přestanou se hnát s větrem o závod
a začnou pět Píseň Písní s tou
něžnou lehkostí, kterou tiší život.
Navzájem se ovívají v milostném souznění
neznají samotu, neznají strach či bídu.
Svých stromů se jen zlehka drží a sní
Důvěřujíce plně jeden druhému.
Podobny fénixům na podzim zestárnou a zkrásní.
Píší básně o lásce a smrti do letokruhů:
vášeň a moudrost chmurný podzim zjasní
- bez melancholie - vždyť žily nejkrásnější z životů.
V plískanici se jeden druhého drží stvolem.
V horoucím objetí žhnoucích všech barev
kontrastuje jejich vášeň s šedým nebem
jak temné vody a vášnivý polibek na ret.
Čím starší jsou, tím krásnější
a když nadejde jejich čas, odlétajíbeze strachu.
Teď než kdy dřív jsou svobodnější,
létají krajinou a milují až do prvních sněhů.