(saigonek, 05.05.2008, basne)
Je noc,
a já máčím polštář solí.
Není to poprvé a Ty to dobře víš.
Je láska velká tolik, kolik bolí??
Pokud ano, tak proč musím stloukat jí kříž??
Vždyť větší snad už být nemůže...
Kdo mi ale pomůže,
Když ve jménu lásky Tě opustím?
Oba víme že pokračovat nemá cenu.
Jak málo snesitelné bolesti se dopustím?
Neplač, máš přeci ještě svou ženu...
Jednou nás to přebolí...
Nemyslím, že jí to nebolí.
Možná teď pláčem obě...
ne, necítím k ní zášť.
Je to těžké, chceme obě navždy patřit Tobě!
Chceme obě, ale přitom každá zvlášť!
A já už to nezvládám...