(kouzelníček, 06.05.2008, basne)
Svět maličko naklonit.
To, co se nedrží pomalu ztrácet,
na zvonek rolničky
tiše s přáním si zazvonit.
Pak s úsměvem do tmy kráčet.
Rozprostřít plášť jak noční oblohu,
nechat vítr ať hladí mou tvář,
přemítat o lásce, o světě,
o Bohu.
Kdo má a kdo nemůže mít svatozář?
Lehnout si do trávy -
teď na jaře tak krásně voní,
nechat se unášet
představou štěstí, slávy.
Jo.
Ale tak to není.
Svět maličko naklánět,
to je úkolu znění,
mistrovská zkouška.
Co mohu poztrácet?
Mám čas jen do kuropění.