(toužím.jít.dál, 08.05.2008, basne)
Chci naději, prosím,
ale smutek v sobě nosím.
Již není pro mě naděje?
No, jsem nic, tak nic se neděje.
Chci naději a ještě žít,
ale trápím se, nevím, jak tu být.
Proč tolik bolesti snášet dál,
každý by si možná život vzal.
Chci naději a nekrvácet,
svůj život ještě neztrácet.
Ale zda to lze, to nevím,
jen zde o své touze povím.
Chci naději, ale asi smůlu mám,
život svůj pro všechny vzdám.
Nemám tu místo, nemám nic,
co mám více zase říct?
Chce se mi nadávat, neumím to,
moji blízcí, je mi to líto,
hážete klacky pod nohy, proč,
no, tak si pro zbytky skoč?
Chci naději a ne toto utrpení,
ale asi se to již nikdy nezmění.
Já bojuji, jak mohu, ale již...
nemohu, jsem vysílena, smrt je mi blíž...
Toužím po životě, ale nárok nemám,
co více říci, že to již vzdám...
Asi ano, je to kruté a smutné...
plakat pro mě není nutné...
(mám vás ráda, bojuji, ale nevím, jak dál ... )