(Ashita Abigor, 10.05.2008, basne)
Jak vzácní ptáci,
ve zlatých klecích.
Zavřeni jsme si,
navzájem v srdcích.
Nezapomen na sliby,
co jsme si daly.
Nezapomen na chvile,
kde jsme se smály.
Byly to chvíle,
pohody,štěstí.
Potom však přišla,
ta rána pěstí.
Našel sis jinou,
měs nechal stát.
Nechtel ses se mnou,
už dále znát.
Tvé srdce cos midal,
chtel jsi pak zpátky.
vzal sis ho z úroky
a ne na splátky.
Nikdy uz nechci te,
nikdy už videt.
Nechals mě,
jako bezcenný předmět.