(drsnosrstej kokršpaněl, 13.05.2008, basne)
On…
Přejel šnečka.
Bylo mu to strašně líto,
tak dlouze plakal,
lomil rukama,
a klel.
-
Přejel broučka.
Nad zbytkem jeho těla
zhroutil se
a vmazal krev si
do tváří.
-
Přejel koníka.
Koupil si zbraň
a
zkusil se zabít
a
pak jen sám pil.
-
Přejel berušku.
A o její kráse vystavěl
na nástroj strunný
dílo děl -
do noci tiše ho pak
pěl.
-
Přejel čmeláčka.
pak v náhlé křeči vžehnutých drásavých vášní
upletl sobě – tomu rozohněnému tělu – prutný kyj
a bil se s ním a BIL
až nad jeho ranami zželelo se samo Slunce
darujíc mu svou nepřítomnost, noc a déšť
aby rudá pěna jeho ran učinila jemu požehnání odpustku
-
A víš co?
-
Nechoď mu, prosím, raději do cesty.