(truhlík, 14.05.2008, basne)
Nad královstvým mého srdce černé plápolají prapory,
zatáhlo se nebe, utichl smích, slzami zalil se zrak,
vybubnoval se smutek smutnými tambory,
a každá má myšlenká má na sobě smuteční frak.
Rozlehlo se ticho,..................... na krajinu srdeční usedá šedavý popílek,
takhle to vypadá, když zhasíná naděje,
plápolat přestává i poslední maličký plamínek,
z království srdce se pozvolna stávají Pompeje.
Na věky věků tu zůstane zalita do kamene
ta říše laskavá, to místo kde láska se ukrývá
na to co bylo jen těžko se zapomene
ten kámen krvácí, svůj žal lásko teď tobě si vylívá
nech krvácet tu říčku co z kamene tryská
nebo mne polib a srdce opět nazpátek, svůj život a radost si získá