(Franti, 16.05.2008, basne)
Blablabla lalala
jedna paní povídala
břískot, moře hoře, karamela
prý cosi chtěla
ale už zapomněla
co by to býti mělo
prý ale trochu to znělo
- trochu smutně, trochu vesele.
Prý v malém modrém kostele
mrkli na ní andělé
(zvlášť ten jeden, vpravdě barokní.)
kdosi kdesi
klesl přec
- čáry máry Japonec –
klesl na svá kolena
(neboť na cizí klesnout nelze)
a vzhlédl k obloze.
cítil se uboze,
onen muž
(či snad onen anděl, vpravdě barokní)
poznal už, že tu něco trochu zní
- trochu smutně, trochu vesele
(to prý v malém modrém kostele
muzicírují andělé)
Jedna paní povídala,
co, to už jsem zapomněla,
vím jen, že to trochu znělo
jako břískot, moře, dělo
(a možná si i trochu zpívala
blablablabla lalala)