(Lexisa, 26.05.2008, basne)
Svoje srdce pírkem Tvého hlasu tiším,
přitom ale stejně křičím,
...vždyť víš, že jsem sama-jsem Ničím.
Jsem stínem Tvého pohledu,
zrcadlem Tvého božského vzhledu,
jsem to, co ze mě udělá odraz paprsku světla...
...
Ale čára osudu mi mé štěstí smetla,
když životní smůla mi Tě svedla...
Copak existuje Tvůj stín bez Tebe?
A odraz paprsků bez "našeho nebe"?
.....NE!.....
Tím pádem jsem jen stín, co už nikdy nebude
A odraz, co mi Tvou tvář jen slibuje.
...