(Hannazka, 28.05.2008, basne)
Už vynechávám slova
sotva se znova nadechnu
zdechnu a slovo za stolem
slovo za židlí i za slovem
pochodem, pozorem, pohovem
A Gója dojat, dvojak
v bytě stojí podobojí
obojek si navlík kojí třešeň
svěšen jeho prs je nízko
markýza andělů ulízla si mlíčko
tam, kde byla sladká dřeň
Pěň se má mízo, jen se pěň
a já budu ztopořen se lísat, laskat,
tleskat, spořit, topořit a věřit
věřit na zázrak, ten beztak příjde...
Neuvěří, peří, kreří hledí do OBLAK!