(Werdysh, 04.06.2008, basne)
Slzy padají mi na třesoucí se ruce,
nechce se mi říct poslední sbohem.
Srdce děsivým rytmem tluče,
v téhle chvíli mluvím snad jen s Bohem.
Sídlí ve mně a promlouvá duši,
ať se nevzdává a jde si za svým cílem.
Hlas slyším v sobě, ve svých uších,
a svědomí prochází nocí v bílém.
Bílá jako nevinnost nebo od slz čistota,
však cítím se opačně než bych chtěla.
Kam se poděl ten kus mého života,
který jsem do knihy radosti zapsat měla?
Procházím chodbou a hledám tu cestu,
ve které mi podá svou ruku štěstí.
Uchopím pevně, snad bez zbytku trestu,
projdu si vším a zatnu pěsti…