(cevert, 06.06.2008, basne)
Dvě židle
vedle sebe
vínově rudá s medovou
pevně na nohou stojí
tolik
co blůzka z veteše
slova
co bolí
tolik
kolik vlčích máků
rozkvétajících v poli
tolik
co dětský smích
vůně mořské soli
vedle sebe jsou
a daleko
široko
už nic.
Opěrky bez povšimnutí
bačkory na nohou
dávno se již protly
opěrné body.
A nikdo nikdy již
na tom nic nezmění...
Nač ještě čekají?
Proč
tu jsou
tak sami?
Viděl jsem kočku
mrouskavici
a tu bábu od vedle
samu
o berlích
s brokovnicí...
K smíchu?
Nebo k pláči?