(F.i.L, 15.06.2008, basne)
Plují obláčky po obloze,
tak osaměle a tak stroze.
Žádný na mě počkat nechce,
i když plují jen tak lehce.
Všechny jdou si vlastní cestou,
snad za dívkou,snad za nevěstou.
Zatímco já v opilosti
opíjím se vlastní zlostí.
Který z těch obláčků jsi ty?
Tiše si pluješ na horskýmio štíty
a směješ se na mě-ubožáka.
Možná něco cítíš v hloubi,
možná se naše duše snoubí,
ale nademnou už se slunce smráká.