(Taog, 22.06.2008, basne)
Rozvlnil můj cit
dívčí zpěv
podobna své kytaře,
s úsměvem po pražcích,
v imaginárních prstokladech
nahoru a zpátky
spoluhrál jsem.
Souhlasné tóny slyšel bys,
byli jsme však úplně sami.
Telčská podloubí o půl čtvrté,
dávno oproštěna od chodců,
kojila svůj po samotě chtíč.
Nevím, proč tam byla,
a já přes náměstí šel.
Než protrhla se stavidla tmy
a rozlilo se světlo,
zámeckou zahradou
vedly nás ptačí dvojhlasy
mlčky hledat slunce
druhému v očích.