(Jordan17, 26.06.2008, basne)
Všechno a zároveň nic,
stalo se, stane se.
Křičím teď z plných plic.
Ať si mou duši ďábel odnese.
Z černých mraků,
k nám dolů kapky padají.
Vyhasly ohně všech draků
a na mysl se zas vkrádají.
Myšlenky na tebe,
pořád stále a znovu.
Pohlédnu na černé nebe
a poddám se jednomu slovu.
Je to jak jed, co ničí
mé srdce, pomalu, ale jistě.
Všude každý jen křičí,
nikde na žádném místě.
Nenaleznu ticho a klid,
dál už nic nebude.
Nic nebude tak jak má být,
žádný důvod žít nezbude.
Nezbude nic,
prázdnota, samota,
pohltí mne a nic víc…