(Krtica, 09.08.2005, basne)
Den za dnem…
Další den prosmýkl se,
všedně, běžně bez tebe,
stesk zákeřně rozrostl se,
tak jak mraky kloužou přes nebe…
Jsi, pro mě v nekonečné dálce
už je naštěstí opět podvečer,
sveřepě vyčpělá maska zhýralce,
ironicky kryje posmutnělý obličej…
To jedno místo na mapě,
možno rozeznat co malou tečku,
a přesto bych naprosto bezhlavě,
poslala celou psí smečku,
aby našli tě,
tu lovenou vzácnou zvěř,
nadehnali tě,
sem ke mně, ještě dnes…