(Kirsten, 02.07.2008, basne)
Toulky světem,
s žádným, citem.
Nikde můj princ,
no jo, když nejsem šmrnc.
Jako ledová královna ,
co s životem není smířena.
V hlavě je prázdno,
a srdci už není smutno.
Tělo bez duše, duše bez těla.
Kam se má duše vlastně poděla?
Vyčkávat příchod neznámého,
je něco tak bolestného.
Nesmát se nejlepším vtipům,
a přidat se k pesimistům.
I když bez pocitů k situacím,
ke snům se já stále vracím.