(Keilanne, 11.08.2005, basne)
Jak kostku cukru v horkém čaji
chtěla bych naši bolest rozpustit
a pak v tom moku radu najít,
jak máme si vzájemně odpustit.
Citron už, prosím, není třeba,
kyselého i hořkého bylo dost
a stejně ještě chvíli chci tě líbat
a dát ti svoji bezbrannost.
Snad naposled dáš mi polibek
a dotyky tak vášnivé a známé,
dej jich víc, ať mám nadbytek,
třeba se nikdy více nepotkáme…