(Margaritta Nunwier, 12.08.2005, basne)
Sivý stařík lesem šel.
Radostnou píseň sobě pěl.
Uviděl černé dvě oči
A už tam leží, v klokočí.
Mladá dívka veselá
vracela se lesem z kostela.
A k mrtvole v klokočí
bezvládné tělo přiskočí.
Švarný mladý mládeneček
šel za dívkou na kopeček.
V lese temném cosi zří,
v klokočí, už jsou tam tři.
Na borůvky přes ten les
Matrona šla a s ní pes.
Černé oči jako uhel
Pes utíkat rychle musel.
Po čase přišel malý klouček
aby v lese zasadil bouček.
Černooká stvůra k němu přiběhla
a hlavička jeho ulétla.
Tam, v klokočí, po pár let,
leží mrtvých lidí pět.
Nebáli se lesem jít,
tak tam budou věčně hnít.